Nedělní šourání po Praze 5

Krulišova vila je ponuré místo s ponurou historií. Sídlily tu jednotky SS, rušilo se odtud vysílání nepohodlných rozhlasových stanic a dodnes tu sídlí trošku záhadné instituce ministerstva vnitra.

Létání s dronem tu ale kupodivu nebylo zakázané, a tak jsme poprvé za bílého dne a pod širou oblouhou vzlétli s mým prvním dronem. Postupně jsme se s Doubravkou i její mámou vystřídali všichni při řízení toho malého zázraku.

Pohled na Radlickou ulici a odstavné koleje, na kterých probíhá čištění souprav RegioJetu.

Praha-Smíchov a Praha-Smíchov severní nástupiště: dvě nádraží, které jsou vlastně jednou stanicí, nicméně v jízdním řádu se už přes sto let tváří, že spolu nemají nic společného.

Naneštěstí má Praha-Smíchov severní nástupiště před sebou už jen pár měsíců života. V rámci rekonstrukce zmizí pod bagry nenasytných developerů nejen nákladové nádraží, ale i severní nástupiště.

Nákladové nádraží už víceméně zmizelo. Tam, kde jsem ještě nedávno s Alpínem vystupoval na romantické zastávce Praha-Smíchov Na Knížecí už jsou jen hromady kontaminované zeminy.

V těsném sousedství zastávky Na Knížecí vede dodnes přes ulici Za Ženskými domovy přes vozovku pozůstatek kdysi extrémně vytížené vlečky do ČKD Tatry Smíchov. Po téhle umírající koleji putovaly kdysi ke svým zákazníkům tisíce tramvají Tatra T3, která se stala historicky nejvyráběnější tramvají na světě!

Zde také mohly vlaky najíždět na tramvajové koleje a naopak.

Přes poledne jsme zamířili kolem mé oblíbené učitelské kolonie Malvazinek do Jinonic.

Domečky v Pravoúhlé ulici jako korálky na niti.

Jedna z továren, které jsem už nestihl zdokumentovat v jejich původní podobě, byla pražská Waltrovka, strojírna vyrábějící auta a letecké motory. Dnes tu stojí poměrně vydařený komplex budov Aviatica a Dynamica. V neděli je tu ovšem mrtvo a pořád nemůžu zapudit dojem, který mně připomíná socialisticky velkolepě pojaté stanice metra a nákupní centra na okrajích Prahy, jež dnes místní považují spíš za ostudu než okrasu metropole.

Tak snad to tady dopadne se sousoším Davida Černého lépe než s čtyřprocentními plastikami ve tvaru vetřelců a volavek. V pozadí původní tovární budova, jejíž záchranu uvádím ke cti zdejších developerů.

Zastávka Praha-Jinonice nahradila čerstvě zrušenou stejnojmennou stanici umístěnou jen o půl kilometru blíže k centru města. Mezi betonovou a protihlukovou stěnou je obzvláště škaredým a nepříjemným místem, které se s krásnou stanicí nedá vůbec porovnat. Aspoň je to ale odsud blíž na Walterovo náměstí.